Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4517/2009, ze dne 26. 10. 2011:

Jakkoli není vyloučeno, že i ve smlouvách, které mají věcně právní účinky, lze „určité nepřesnosti“ překlenout výkladem, není pochyb o tom, že výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo vskutku projeveno.

Posoudil-li zde odvolací soud otázku (ne)určitosti a (ne)platnosti smluvního ujednání, přihlížeje přitom nejen k obsahu smlouvy (rozuměj listiny, na níž je právní úkon zaznamenán), pro kterou zákon vyžaduje písemnou formu, nýbrž i k následnému chování smluvních stran, které požadavek dvoustranného právního úkonu učiněného písemnou formou nesplňovalo, je jeho právní posouzení věci nesprávné.